Odborné předměty začínají již v prvním ročníku somatologií, první pomocí a ošetřovatelstvím.
Somatologie – nauka o lidském těle se zabývá stavbou a funkcí těla od buňky přes tkáně, orgány po fungování orgánových soustav a řízení organismu. Vede žáky k poznání stavby a uložení jednotlivých orgánů; pochopení funkce tkání a orgánů, udržování stálého vnitřního prostředí organismu až k vyvozování a zdůvodnění důsledků poruch v organismu. Nezbytnou součástí somatologie je užívání odborné terminologie – proto je zde pevná vazba na latinský jazyk a přírodovědné předměty (biologie, chemie a fyzika). Somatologie je stěžejním odborným předmětem pro další studium ošetřovatelství.
První pomoc je zařazena hned v úvodu studia a seznamuje žáky s integrovaným záchranným systémem, učí žáky rozpoznat náhlé poruchy zdraví, zhodnotit příznaky a poskytnout účinnou první pomoc podle jednotných postupů. Žáci jsou vedeni k zodpovědnosti za poskytnou pomoc, k vyvozování důsledků chyb a opomenutí v poskytování první pomoci, nutnosti chránit také zdraví své.
Ošetřovatelství je maturitní předmět, v prvním ročníku se začíná teorií a vývojem oboru, osobností ošetřovatele a ochranou zdraví, poté nastupují témata „nemocniční“ – ošetřovací jednotka, péče o pomůcky, organizace práce a konečně se žáci dostanou k úpravě lůžka. V dalších ročnících se vyučují jednotlivé ošetřovatelské výkony a ošetřování nemocných s konkrétními nemocemi.
Při výuce se žáci učí jednotlivé výkony zdůvodňovat, plánovat, komunikovat s nemocným, vést záznam o provedeném výkonu. Jsou vedeni ke kritickému hodnocení vlastních výkonů s důrazem na výskyt chyb – žák odvozuje důsledky případné chyby a stanovuje postup vedoucí k prevenci chyby.
Žáci se učí získávat informace o nemocných, hodnotit je a plánovat přiměřené zásahy k řešení ošetřovatelských problémů. Jsou vedeni k celostnímu pohledu na nemocné, k respektování práv nemocných, zodpovědnosti za své činy, úctě k lidem a spolupráci při týmové práci.
Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví seznamuje žáky se zdravotní politikou, organizací a řízením zdravotnictví, programy na podporu zdraví. Žáci jsou vedeni k práci s informacemi, jejich zpracování, k vedení jednoduchého výzkumu, plánování vzdělávacích akcí určených k informování zdravých i nemocných osob. Předmět spolupracuje se somatologií, psychologií i českým jazykem tak, aby žáci byli schopni prezentovat informace, hájit své názory, argumentovat, přesvědčovat a vést debatu na úrovni.
V druhém ročníku z odborných předmětů zůstala klinická propedeutika (úvod do lékařských oborů, kde se žáci seznamují s vyšetřováním nemocného, vyšetřovacími metodami a léčebnými postupy) a základy epidemiologie a hygieny (základní poznatky o vzniku, šíření, projevech infekčních onemocnění; o možnostech prevence infekcí, ochraně životního prostředí jako předpokladu pro zdravý vývoj populace).
Ostatní odborné lékařské předměty tak, jak jsme je znali dříve v oboru všeobecná sestra, bychom hledali těžko. Bylo by však omylem domnívat se, že se z výuky zdravotnických asistentů ztratily. Těžko by bylo možno vyučovat ošetřování nemocného s konkrétním onemocnění, kdyby ošetřující neznal onemocnění, jeho příčiny, projevy, diagnostiku a léčebné možnosti. Proto jsou hodiny ošetřovatelství posíleny a témata začínají klinickým úvodem, který podává informace o nemoci.
Od třetího ročníku je zařazen předmět Ošetřování nemocných – tzv. praxe. Předmět je realizován převážně na základních odděleních nemocnice, má syntetický charakter, maximálně využívá mezipředmětové vztahy – žáci vykonávají jednotlivé ošetřovatelské činnosti pod přímým vedením odborné učitelky nebo sestry, uplatňují znalosti získané v ošetřovatelství a psychologii, využívají získaných poznatků z ostatních předmětů. Žáci mají ve třetím ročníku 12 hodin, ve čtvrtém 14 vyučovacích hodin, kromě toho je v učebním plánu 4 – 6 týdnů odborné praxe. Tuto praxi žáci vykonávají v blocích na základních odděleních nemocnice pod vedením sester.
Ošetřovatelské povolání je náročné fyzicky i psychicky, proto v osnovách nesmí scházet psychologie a komunikace. Vyučuje se od druhého ročníku a má za úkol kromě jiného vést žáky k efektivní komunikaci se zdravými i nemocnými lidmi, k poznání člověka jako individuality a k chápání jeho potřeb. Žák by měl být schopen základních metod sebepoznání a seberegulace, naučit se rozpoznat projevy narůstání stresu a dokázat ho zvládat, pečovat o své duševní zdraví.